August 2012

dreamcatcher

31. august 2012 at 0:28 | Ruby |  it's something
Je přibližně půl jedný. Měla bych spát, k čemuž se chystám. Poslední prázdninový týden je druhý nejlepší za celý prázdniny. Jezdím na skejtu, popíjím hektolitry vody, neustále někam běhám v nových botách a pracuju. Je mi skvěle. Taky čtu Miláčka. Přečtěte si to všichni povinně! Boží knížka. Zítra mě čeká Rockstock. Jsem zvědavá, co ještěrka vymyslí a jestli vůbec přijede. A těším se na září. Pojedu do Prahy za mojí maličkou! Can´t wait!

pět švestek

20. august 2012 at 22:33 | Ruby |  it's something
Přesně pět švestek jsem si sbalila a odjela na chvíli bivakovat k bratrovi do Brna. Uuuuch, konečně trošku oddych od našeho města a lidí v něm. Sice hlásí obrovský vedra, ale to je mi tak nějak fuk. Vedro tady nebo tam? Vyjde to vlastně úplně nastejno. Znáte určitě ten pocit, který ve vás hlodá celou cestu a vy si za boha nemůžete vzpomenout, co jste doma nechali. Až tady jsem zjistila, že mám s sebou tři prdele dalších věcí, ale pyžamo zůstalo doma v šupleti. Naštěstí má bráška hodnou ženu a ta mi půjčila ultimátní tričko se psem. Jsem fakt madafaka gansta. Taky mi došlo, že jsem tročku podcenila počet triček, se kterými jsem přijela, ale to se hold stává i v lepších rodinách. Když šajbnu o tričko bráchu. Hlavní je ulovit ještě něco ve slevách, nezruinovat si účet a při hodně velkým štěstí najít školní batoh.

have you got flame in your heart?

18. august 2012 at 21:57 | Ruby |  it's something
Zdravím cipísci! Znáte ten blažený pocit, když se po několika hodinách pobíhání konečně posadíte? Přesně teď se tak cítím, Záda mě bolí tak, že kdyby mi mohly upadnout, tak mi upadnou. Ne každému se poštěstí, aby chodil do práce v sobotu. Ovšem já mám vždycky něco spešl, tak proč ne i tohle? Ve znamení pomoci jsem naklusala do galerie, abych pomohla s vernisáží. Sice netuším, proč jsem tam byla už dvě hodiny předem, ale zaměstnanci nemusí přeci vždycky všechno chápat, že ano. Strávila jsem polovinu pracovní doby vysedáváním na schodech před galerií a taky koukáním z okna ven. Nebylo kde si sednout, takže jsem vzala s povděkem i podlahu, když už nehrozilo nebezpečí, že by mě někdo mohl spatřit. Po několika prosezených, prokoukaných a prozívaných čtvrthodinách přijel maestro autor i s kurátory a mohl začít ten správný tanec. Špatně natisknuté katalogy! Bože, o pár pixelů posunuté a už je to špatně. Kdybych neměla cop, asi by mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Maestro autor se radši vyklidil na zahradu se sklenkou vína a cigárem. Naštěstí vernisáž proběhla v klidu, strávila jsem valnou většinu času v kuchyni, kde jsem myla skleničky, a pak jsem je rovnou strkala do krabic a nosila zpátky do kavárny. Nohy mě bolí od placatých sandálů a nakonec jsem běžela na koncert, kde troubil můj přítel. Přiznám se zcela bez mučení, že jsem tam vydržela asi tak čtyři skladby a pak jsem vzala roha. Chudák to tam musel přežít beze mě. A doma na mě čekla čerstvě navrácený bratr ze Slovenska. Cpu do sebe tousty se špenátem a zajídám do perníkem. Bolí me záda a nohy, mám nacpaný břícho a za chvíli to se mnou sekne do postele.

summertime sadness

17. august 2012 at 22:50 | Ruby |  it's something
Začíná se u mě projevovat taková ta melancholie, která přichází každoročně s koncem prázdnin a léta obecně. Stíny se začínají prodlužovat a pomalu se přikrádá podzim, můje nejmilovanější období. Většinou se s melancholií odstaví i zamračená obloha a studený vítr (nebo s počasím melancholie?). Sedím zabalená do starého tátova svetru u notebooku, piju po velkém zázvorový čaj a píšu povídky. Najednou to jde úplně samo. Zjistila jsem totiž, že moje spisovatelské střevo reaguje na počasí. Jakmile je zataženo, fouká, prší, sněží, slova ze mě plynou sama a já se občas nestačím divit, jak na to všechno přicházím. Stačí si pak na chvíli hodit nohy nahoru, na břicho ohřívací láhev a další díl povídky je na světě. Po návštěvě babičky jsme jeli domů, já měla v uších sluchátka s Lanou Del Rey (ta osoba daná v ženském pohlaví mě začíná velmi zajímat. její ponuré texty a příznačný název alba born to die si mě získal.) a na kraj se snášela tma. Ametystově fialové nebe se blížilo z východu a zahalovalo všechno, co mu přišlo do cesty. Míjeli jsme zrovna skalní komplex, když se poměr fialové, růžové a modré na nebi dokonale vyvážil. Kdycbych v tu chvíli neprosila pána Boha, aby mi nepraskl močový měchýř, dokázala bych se nad tou nádherou rozplývat snad ještě víc. Bohužel jsem nepoučitelná a po vypití jeden a půllitrové láhve téměř na ex si na záchod nedojdu. Sveďme to na to, že jsem byla po sekání babiččina dvorku, velikostí připomínající kapesník, mírně vyflusnutá a smyslů zbavená. A zítra do práce, yup! Ale ne, těším se. A taky uvidím mého přítele. Áno těším se.

P.S.: Našla jsem staré ruské hodinky po mém tatíkovi. Jsou boží! Jenom je trošku spravit a dát novou baterku. Snad půjdou. Amen.

a vy jste místní?

16. august 2012 at 21:26 | Ruby |  it's something
Tuhle větu jsem dneska zodpověděla snad stokrát. Pracuju v jedné agentuře, která zaštiťuje a pořádá spoustu akcí v našem malém regionu. Kolikrát se mi stane, že přijíždí lidi z jiného regionu a to je pak samé: "vy jste místní?", "kolik za to berete?", "a baví vás to?", "drobný nemám", a tak dále na tři krále. Občas nevím, co mám lidem odpovídat, tak je diplomaticky pošlu do prdele, protože na to, kolik kdo vydělává, se prostě neptá! Dnes jsem zase nasadila úsměv a šla pracovat. Konal se koncert pod obrovským dubem v klášterní zahradě a já s kolegyní jsme prodávaly lístky. Řeknu vám, že platit vstupenku za osmdesát korun dvoutisícovkou je docela na pováženou. Copak si ty lidi myslí, že mám tolik na vrácení?! Ach ano, několikrát jsem ve svých milých oxfordkách proběhla přes nádvoří do kávárny rozměnit a zase zpět, abych se dozvěděla, že " je to dobrý, vraťte mi jenom papírový, zbytek si nechte." Občas jsem v tu chvíli viděla rudě a tlak se pohyboval v závratných číslech. Naštěstí to pak zachránila šéfova věta: "holky, já už to tady sám zvládnu, běžte domů." Ani nevíte, jak jsem to ráda slyšela. Zaběhla jsem si ještě na kafe za pohledným mladíkem do kavárny a pak se vydala domů. Zítra mě čeká moje hyperaktivní babička. Doufám, že až přijedu doml, že mi z ní nebude cukat voko, ale jinak ji mám ráda. Vážně!

nejsem zelenáč.

16. august 2012 at 11:39 | Ruby |  it's something
Zdravím všechny, kteří zavítali na můj internetový píseček. Po dlouhém probírání všech pro proti jsem si řekla, že se nechystám koupit si vodní turbínu a prostě jsem si blog založila znovu. Ano, znovu. Před pár lety jsem jich několik vlastnila, avšak postupně. Byly stejné. Jako tento. Potřebovala jsem místo, kde jsem mohla být trošku jízlivá a vypsat všechno, co se za těch pár dní v mém skromném životě stalo. Možná mě žrala malá návstěvnost, možná to, že jsem si pořád měnila designy a v galerii blogu to vypadalo jako po výbuchu bomby hnojůvky, ale prostě jsem každý blog dříve či později zrušila. Chvíli jsem se toulala světem jenom s papírovým deníkem a nadávala tam, ale to mě přestalo bavit, a tak když jsem narazila na tumblr, neváhala jsem ani pět sekund a už jsem si hovila na novým písečku. Psát posty anglicky nebylo ani těžké, ale zase... Malá návstěvnost. Tady se tedy potvrzuje moje teorie o mé sebestřednosti a neustálé potřebě být někým komentována. Takže další blog skončil v propadlišti dějin a já byla znovu na začátku. Pak mi ale došlo, že na tumblr většina lidí postuje jen obrázky, tak jsem to taky zkusila. Voilá, můj druhý tumblr pěkně přede, chroupá denně stovky obrázků a návstěvnost? Tu už neřeším, ventiluju tam absolutně všechno, co mi zkříží cestu internetem. Občas to tam zavání průšvihem a nějakým postihem za šíření pornografie, ale dokud mi nikdo nic nepíše, keep calm. Pak mě chytili psaní povídek a já jsem byla úplně ztracená. Mám pocit, že jsem snad jednu povídku napsala i ze spaní. Povídky jsem smolila ve škole, doma, na záchodě, na volejbale, absolutně všude. Občas lituju ty, kteří to museli číst, ale teď s odtupem času si myslím, že jsem se vypsala a už nepíšu, s prominutím, takový hovna. Takže kolem a okolo jsem ráda, že jste tady a doufám, že si kvůli pobytu tady nebudete muset zamluvit pokoj v blázinci.