salut!
Znáte takový ten pocit, když si pročítáte staré konverzace, staré texty písniček, čtete ty staré povídky a... všechno se to vrací? Srdce se vám sevře, do očí vstoupí slzy, těžce se vám dýchá a vy zatoužíte být opět tam, kde jste byli? Chcete zpátky všechny ty vzpomínky, zažít znovu to, co jste prožili.
Ve vzpomínkách se vracím stále zpět k Tokio Hotel. Já vím, spousta z vás je neměla ráda, možná je přímo nenáviděla, ale já jsem si k nim vybudovala silné pouto. Možná ne k nim, ale k povídkám, které jsem milovala. K tomu světu, kde byli Tom a Bill zamilovaní. K tomu zvrácenému světu, kterému spousta z vás neporozumí.
Ale já ho milovala. Vrátila jsem se zpět, nostalgie mi sedí na rameni.
Chci se vrátit. Do bezstarostných let, kdy jsem začínala psát a doufala, že jednou budu uznávaná.
Lidi se mění, časy taky a já sedím tam, kde před sedmi lety, v duši stále dítě, které chce věci zpět.
unendlichkeit.
Ruby.
