March 2013

food. food everywhere.

30. march 2013 at 23:00 | Ruby/0812 |  it's something
Když mi mutti asi před týdnem řekla, že dneska pojedeme k babičce, zahájila jsem program pod krycím jménem had. Jo, had nežere aspoň měsíc, pak sežere gazelu a tráví ji klidně tři měsíce. Takhle trénuju k babičce. Trošku dietka a pak se naperu tak, že mě do auta musí nakládat tři a čtvrtej jim ukazuje cestu. A když se k týhle návštěvě připojí ještě zastávka u strýčka s tetou, je vymalováno a moje veškerá dieta jde do kytek, protože prostě jíte, protože je to kua tak zatraceně dobrý. Rozumíme si. Tak tady potom ležím, hekám a snažím se postavit na nožičky, abych vůbec někam došla. Většinou bezúspěšně. A tak úspěšně praktikuju druhou část had plánu a trávím a trávím a trávím a snažím se nepozvracet, i když uznávám, že by to bylo asi to nejlepší, co bych mohla udělat. Jenže jídlo, chápeš. Fascinace žrádlem je zvrácenost, ale je.

I wanna sing.

29. march 2013 at 23:45 | Ruby/0812 |  it's something
Ráda zpívám, vážně! Jenže ten nahoře má asi vážně strašně zvrácenej smysl pro humor. Zaprvé zpívám falešně. Vážně. Není to takové 'oh, stop it you' a pak vybalím árii z Rusalky. Zase na druhou stranu to asi ještě není tak falešný, protože znám i horší, ale Slavíka ani jinýho opeřence na poličce očekávat nemůžu. Zadruhé mám fakt malej rozsah, takže jakmile dojde na vysoké noty, škrtím se a z mého hrdla vychází skřeky podobné Na'zghuls a raněného Froda v libozvučném remixu šajbnutého kapkou přejeté kočky. A zatřetí, když už se mi podaří přemluvit můj super mikrofon, co skoro nenahrává, že je výjimečný den v roce se zvláštním postavením planet, že jsem kolem něj tančila indiánský obětní tanec a pokropila ho krví panny, aby nahrával, z recordu, co z něj vyjde, mi krvácí uši. Jako malá jsem hledala toho škřeta, co se po nazpívání a důsledného zprznění mé oblíbené písničky, schoval pod postel nebo za radioátor a odmítá vyjít na světlo boží.
Ale jo, zpívám ráda. Jen sama. S vysavačem.

sněží mi do oka.

29. march 2013 at 11:56 | Ruby/0812 |  it's something
Vždycky jsem si myslela, že spát pod oknem je výhra. Čerstvej vzduch po celou noc, jemný sluneční paprsky po ránu a trylkování ptáků. Jo. Výhra... Naivní dítko. Výhra to tak možná je na podzim, v létě a na jaře, ale v zimě fakt ne. Zmrzlá držka po ránu, a pozor, výhoda všech výhod, mám nastěženo na obličeji! Kdo by o to nestál. Takže tohle je důvod, proč v zimě spím na posteli opačně a podstupuju riziko toho, že mi umrznou a následně upadnou mé krásné nohy. Mám to ale geniálně umístěnou postel, co? Ale co, člověk si zvykne na všechno, dokonce možná i na ty upadlý nohy.
Poctivě hipsteruju na Hipstergramu, fotím se s kartáčkem v puse v koupelně a mám k tomu nejlepší popisky. My life is complete now.

zhipsterovatěla jsem.

28. march 2013 at 23:43 | Ruby/0812 |  it's something
Od příchodu chytrého mobilu (který je chytřejší než já) bylo jeno otázkou času, kdy si ten Instagram založím. Zapište 28. března červeně do kronik, Ruby má instagram.

ryan.

28. march 2013 at 20:15 | Ruby/0812 |  likeable

everything has its white and black side

28. march 2013 at 19:42 | Ruby/0812 |  it's something
Postupem času mi dochází, že i to, co mě nebetyčně sere, má svoji světlou stránku. Nic není jenom černý nebo bílý. Sice mi to trvalo dlouho, než jsem si to uvědomila, ale došlo mi to. I ten největší idiot ve třídě, co mi pije krev soustavně už čtyři roky, mě možná dá zase zpátky dohromady s kámošem, se kterým si teď nerozumím. I ta nejlepší kámoška, má své stinné stránky, díky nimž mi dochází, jaká jsem já a jaká je ona.
Měním se jako aprílová krajina a nevadí mi to. Jsem roztomilá. Prý.


i've got the pocket full of sunshine

28. march 2013 at 16:12 | Ruby/0812 |  it's something
Od včera sjíždím tuhle písničku, kterou možná znáš z filmu Panna nebo orel. Ten jsem taky neviděla. Mám prázdniny, velikonoční a venku pořád leží sníh! Do háje, co to je. Já bych ráda ještě nosila jarní kabát a ne rovnou skákala do plavek (lžu, stejně je nebudu nosit). Příští týden mě čekají rovnou tři písemky, který jsem měla psát tenhle týden, ale nějak se to zametlo pod kobereček s růžovejma třásněma a moji spolužáci se rozhodli, že se radši poserou po prázdninách než před nima. Vůbec mě ta škola nějak poslední dobou sere víc než normálně. Asi je to tím, že je mi tam ještě větší zima než normálně, lidi jsou abnormálně otravný a já se pořád musím učit.
Vážně si pořád jenom stěžuju.

runaways

26. march 2013 at 22:01 | Ruby/0812 |  it's something
Čaf tady. Poslední dobou (počítejme od posledního zápisu) se ve mně střádá strašná chuť někam utýct. Prostě za sebou nechat lidi, věci, povinnosti a vypadnout. Na dlouho, někam, kde po mně nikdo nebude nic chtít, kde si budu moct jen existovat. Kolikrát jsem pomyslela na to, jak by bylo fajn mít stromovej dům. Být nad věcí. Doslova. Jsem nepříjemná na všechny a na všechno. Serou mě malicherný starosti a nedotažený věci. Jen tak prostě ležím, zírám do stropu a říkám si, jestli do něj nemůžu nadměrným koukím vykoukat díru. Plácám se v pseudointelektuálních věcech, čtu Bratry Karamazovy a děsím lidi okolo sebe tím, že cituju pasáže z tohohle epickýho díla.
Už abych byla pryč.

I was born in wrong time.

14. march 2013 at 17:16 | Ruby/0812 |  it's something
Když mi dneska češtinář položil otázku, jestli nemám pocit, že jsem se narodila ve špatném místě a ve špatnou dobu, odpověď se mi prohnala hlavou jako kulka. Jo, mám ten pocit, jak to víte? Ještě víc mě překvapilo, že se mnou souhlasila valná většina třídy. Tak tedy nejsem sama. A když se mě zeptal, v jaké době jsem se chtěla narodit, další odpověď se mi provrtala spánkovou kostí. Cyberpunk. V poslední době se víc nacházím v počítačích. Ráda je rozebírám, ráda lezu víc do nitra. Okay, doufám, že se nepropadnu do Matrixu. Prostě jsem totální freak do vymazlených počítačových novinek, vychytávek a dalších věcí. Baví mě představa, že jednou si budu před obličej promítat plochu počítače a pracovat prsty. Snad se toho dožiju.
0812.

oblomovština

12. march 2013 at 20:21 | Ruby/0812 |  it's something
Pojmenovat svůj článek po syndromu neschopnosti k akci, činu a rozhodnutím můžu jen já. Well done. Pomalinku se propadám do černé díry blaženého nevědomí a co nevidět usnu úplně. Čtení 50 Shades of Grey se stalo po včerejší noci oficiálním užíračem mého spánku, neklidné převalování a následní hašení žízně, škola do čtyř, trénink a domácí cvičení mě připravily o zbytek energie, který jsem si nasyslila přes prázdniny. Modlím se, aby už byl pátek a já mohla o víkendu spát. Vážně, někdy i pseudointelektuální 0812 má přízemní potřeby jako je spánek. Jo, a taky má občas hlad, ale to se nestává často.
Jdu zemřít někam do kouta.
0812.