Na tenhle den jsem čekala taaak zatraceně dlouho. Zdá se mi to maličko zvrácený a podivný, ale je mi fajn. Pár anglických vět, který ti v sobotu v noci rozproudí krev v žilách tak rychle, až ji slyšíš šumět v uších a třesou se ti ruce, ale nakonec to přejde a tvůj doteď kalnej zrak se vyčistí a ty zase vidíš všechno barevně, jasně. Já vím, nerozumíš tomu a nevíš, o čem plácám, ale pro mě to byl další z důležitejch okamžiků. Týdenní ticho s Lvíčkem se roztříštilo do tisíce malejch slov a pocitů, který byly koncentrovaný do jeho mystickýho okamžiku. 0812 našla další boží písničky od Alice a Ethana, sjíždí je pořád dokola a přihlouple se směje. Ne, nevadí mi, že zejtra zase musím do školy.
0812.
