Taky znáte ten pocit, když nechcete slyšet vlastní myšlenky? Nasadíte si sluchátka, vyberete z playlistu největší řvaní a volume vystřelíte do nebeských výšin? Přes hlasivkyrvoucí řev neslyšíte nic jiného než praskání v levém bubínku a myšlenky prostě nějak plynule odejdou. Jo, tak přesně tohle teď dělám. Díky, Danny, že jsi mi dobrým přítelem.

Comments
ten pocit znám. tvůj blog jako by mi mluvil z duše,ale ty máš aspon ty friends :) obdiviju tvuj blog že o tom dokážeš psát,já kdybych si všechny nedostatky svýho života uvědomila,utopim se v oceánu smutku..
mimochodem,pokud se ti líbí green day,mrkni na můj blog :))
Takový pocit znám. A dostavuje se dost často, akorát mně se většinou nepovede je přehlušit. To oni mi vstoupí do hudby, ale ona mi pak stejně pomůže.
ruby, ruby, cítím s tebou ve všem, tolik se nacházím v tvých článcích.
Dannym byl mysleny Danny Worsnop z Asking Alexandria a jeho jecak. :3