Ráda zpívám, vážně! Jenže ten nahoře má asi vážně strašně zvrácenej smysl pro humor. Zaprvé zpívám falešně. Vážně. Není to takové 'oh, stop it you' a pak vybalím árii z Rusalky. Zase na druhou stranu to asi ještě není tak falešný, protože znám i horší, ale Slavíka ani jinýho opeřence na poličce očekávat nemůžu. Zadruhé mám fakt malej rozsah, takže jakmile dojde na vysoké noty, škrtím se a z mého hrdla vychází skřeky podobné Na'zghuls a raněného Froda v libozvučném remixu šajbnutého kapkou přejeté kočky. A zatřetí, když už se mi podaří přemluvit můj super mikrofon, co skoro nenahrává, že je výjimečný den v roce se zvláštním postavením planet, že jsem kolem něj tančila indiánský obětní tanec a pokropila ho krví panny, aby nahrával, z recordu, co z něj vyjde, mi krvácí uši. Jako malá jsem hledala toho škřeta, co se po nazpívání a důsledného zprznění mé oblíbené písničky, schoval pod postel nebo za radioátor a odmítá vyjít na světlo boží.
Ale jo, zpívám ráda. Jen sama. S vysavačem.

Comments
hahaha, rozhodně tvůj nejvtipnější článek!:D
Nedokážu si úplně přesně představit "skřeky podobné Na'zghuls a raněného Froda v libozvučném remixu šajbnutého kapkou přejeté kočky", ale možná, když budeš mít štěstí, tě nechají nazpívat soundtrack k dalšímu dílu Hobbita!
Ne, dělám si legraci. Taky mě baví zpívat, ale můj zpěv je falešnější než nejfalešnější :D.
Tak to mě pobavilo!
Pokud chceš zpívat, tak si najdi učitelku, já k takové chodila, faleš zmizela a rozsah se zvětšil =)