her's name ana and she's bitch

6. april 2013 at 22:06 | Ruby/0812 |  trash
Když jsem teď u En dočetla článek o anorexii, donutilo mě to zamyslet se nad tím, co jsem dělala asi půl roku zpátky. Bylo po prázdninách a já jsem z čiré nostalgie otevřela fotky z léta, než jsem šla do prváku. Léta, kde jsem měla 65 kg. Víte, vlastně ani nevím, kde jsem těch několik kilo shodila. Přišlo to samo a já jsem byla ráda. Ukažte mi holku, která nebude ráda, když shodí 4 kila jen tak. Bylo mi fajn, ten podzim jsem měla jít do tanečních a to perfektně mi to hrálo do karet. Jenže pak přešly taneční, Vánoce a já jsem měla opět váhu na 69 kilech. No, neřešila jsem to. A další léto (léto 2012) jsem se dostala do kolektivu holek na 1Dff a poznala tam jednu slečnu.
Slečnu, která měla anorexii a bulimii. Psaly jsme si a ona mi všechno vyprávěla a mně? Mně se to líbilo! Říkala jsem si, že by to bylo fajn prostě nejíst, vždyť je to tak jednoduché. Namixovat si ovoce do smoothie, vypít to a tím bylo jídlo za den vyřešeno. Kila šla zase dolů a já měla zase 65 kilo! Jak hej mi bylo, jenže člověk nikdy nemá dost a já se to snažila dostat na 60. To už se mi nedařilo a byla jsem z toho v depresích, občas mi myslí proběhla myšlenka na nějaké nepěkné věci, jenže jsem to naštěstí nikdy neudělala.
Přišel podzim a s ním i týdenní výlet do Německa. Opět jsem nabrala váhu na 69 kilo, ale znovu ve mně začal hlodat červ. Nejez, budeš tlustá. Vidíš, kolik to má kalorií? To máš na celý den! Vezmi si jen maloučko, to ti stačí. Chvílemi jsem měla pocit, že ve mně žijí dva lidi, bylo to strašné. Když si i můj nejlepší kamarád všiml toho, jak málo jím, začal se mě ptát, co mi je. Nakonec si toho všimli i doma. Táta mě strašně dlouho dobu podezříval, že mám anorexii, protože nejím. Jo, tati, kdybys tak věděl...
Ale jen jedna jediná věta mě dokázala z toho všeho vyléčit, protože (naštěstí!) to v mém mozku nebylo zažrané tak hluboko. Kdybys tady nebyla, nevím, co bych dělal, protože jsi nejlepší kamarádka pod sluncem. Nechci tě ztratit. Když mi totiž došlo, kam až by tohle moje snažejí mohlo dojít, bylo to, jako kdyby mě někdo polil studenou vodou a já měla obrovskou chuť si nafackovat. Začala jsem znovu normálně jíst a hned prvního ledna jsem se vrhla na cvičení, protože mi došlo, že tohle je jediná cesta, kterou můžu něco dokázat.


nevermore.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 En En | 6. april 2013 at 22:16 | React

Welcome back.

2 Hanča Hanča | Web | 7. april 2013 at 11:23 | React

Oh, my dear. Jsem ráda, že jsi se od toho dokázala odpoutat a stojíš si za svou postavou díky cvičení. Jsi silná a patří ti mnoha respektu, že jsi ty pocity převezla.

3 Barunka Barunka | 24. july 2013 at 22:46 | React

Tímhle článkem si ukázala, ze jsi jako kazda jina holka.. #zklamani

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement