July 2013

not everybody who wanders is lost

6. july 2013 at 21:17 | Ruby/0812 |  likeable
Přemýšlím, kde začít a jakou úvodní větu zvolit, protože můj češtinář vždycky říkal, že první věta rozhoduje o osudu celého textu. Tudíž doufám, že jsem vás dostatečně upoutala. A když ne, tak mám smůlu, ale vy koneckonců taky.
Jak jste asi poznali z mých předešlých článků, jsem citově dost nevyrovnaný jedinec. Na co si hrát, stejně to každý ví, kouká mi to z očí. Jenže poslední, řekněme, dva měsíce jsem fakt high a mám pocit, že vidí zvuky a ůvbec všichni ty dekadentní píčovinky, co mi sedmnáct let utíkaly kvůli zbytečným depresím. S klidným svědomím fakt můžu říct, že jsem kurva šťastná. Jako vážně šťastná. Neříkám to proto, abych někomu zavřela hubu, abych si něco nalhávala, abych se o tom přesvědčovala. Ne. Já se tak cítím. Jsem šťastná a doufám, že ještě dlouho budu.
Proč? Jo, vidím ty vaše znuděný obličeje a otazník v očí, co ze mě vyleze. Odpověď je fakt "neočekávaná".
I know what's soulmate.
Znáte ten pocit, když víte, co ten druhý napíše/řekne/udělá? Jo? Tak mi dejte pět. Já takovýho našla. Vážně. Doopravdy. Jednou z nejneočekávanějších cest, ale tím to pro mě má ještě větší cenu. Ceníme, ceníme.
"Mám vztah a mám strach o něj, když vidím tu konkurenci, tak to beru vážně jako trofej."